Vysoce citliví a empatičtí lidé
Vysoce citliví a empatičtí lidé vnímají svět kolem intenzivněji než většina lidí. Jejich smysly jsou ostřejší, emoce hlubší a vnitřní svět bohatší. 
Tato citlivost může být velkým darem i výzvou – zejména v pracovní sféře. Pro takové lidi není práce jen prostředkem obživy, je také klíčovým prvkem, který má vliv na jejich vnitřní spokojenost.
Ne každý pochopí, jak moc je pro takové lidi důležitý hlubší smysl
Hodně se setkávám s tím, že mi od vás chodí zprávy, že nejste spokojení ve svém zaměstnání, že vás to silně táhne k něčemu hlubšímu, trápíte se a zoufale hledáte to, co vám bude dávat smysl a bude vás naplňovat tak, jak to potřebujete. A já tomu naprosto rozumím.
Mnohdy jsou to silné impulzy, kdy po několika letech vnímáte, že to už vlastně nechcete a zároveň se bojíte udělat ten potřebný a důležitý krok.
Osobně jsem to zažila
Zpětně na to koukám jako na skvělou zkušenost
Nebylo to lehké. Vůbec to nebylo lehké. Bylo to prostředí, kde nikoho nezajímají emoce a citlivost. Bylo to prostředí, kde šlo o čísla, růst a zase jen čísla. Jsem vděčná za to, že jsem si to zkusila a také jsem vděčná, že jsem si dovolila z toho odejít, i když jsem neměla jistotu, co bude dál.
Mám pro to pochopení
Díky tomu mám pro vaše příběhy pochopení a vím, jak moc je to pro vás důležité, i když to někteří nechápou a říkají vám, že to “moc hrotíte” a “vždyť se tam máš dobře”, „kde bys takovou práci sehnala“, ale vaší duši prostě něco chybí.
A to něco je velice důležité pro vaše vnitřní naplnění a klid.
Práce, která je životním naplněním
Když takový člověk najde práci, která ho naplňuje, přináší mu uspokojení, ale i pocit vyrovnanosti, dokáže využít své úžasná schopnosti na maximum a dá do toho vše, aniž by ho to nějak extrémně vyčerpávalo. Když vysoce citlivý či empatický človíček najde takovou práci, naplní to jho nitro, a to, co ostatním může připadat jako nepodstatné, má pro takového člověka veliký význam.
I přes to musím zdůraznit, jak je pro takové jedince důležitý odpočinek, protože jsou náchylnější k syndromu vyhoření atd. Já sama se to učím až před svou třicítkou, protože jsem si na začátku podnikání dala do hlavy, že „nesmím zastavit“, jinak lidi odejdou. Slýchala jsem to často od lidí kolem sebe jako „dobré rady“.
A to u mě po letech vedlo k velkému vyčerpání, frustraci i ztrátě motivace, protože jsem neznala víkendy, neznala jsem volné odpoledne a stále se zabývala prací. I když jsem odpočívala, myslela jsem na to, co vše musím udělat, kam co poslat, co zaplatit a komu ještě musím odepsat. Bylo to těžké a stále se to učím nějak zkorigovat. Ale vím, že to bez toho nepůjde. Vždyť by mě přestala bavit práce, kterou tak moc miluju. A to nemůžu dopustit. 🙂
A co když děláte práci, která vás ubíjí?
Pokud jsou citliví a empatičtí lidé nuceni dělat práci, která jim nedává smysl nebo je v rozporu s jejich hodnotami, může to vést k rychlému vyhoření, stresu, úzkostem a vnitřní nespokojenosti.
Tito lidé potřebují prostředí, kde je jejich citlivost, vnímavost a empatie oceněna a kde mohou růst po všech stránkách. Proto radím, abyste si své zaměstnání vybírali s uvědoměním vašich vlastních potřeb. Nezapomínejte na to, že díky své odlišnosti přinášíte jedinečný pohled do světa, který to tolik potřebuje.
Proto je důležité, aby vaše práce byla vašim posláním, které obohatí vás i lidi kolem vás, kteří to uvidí.
Nevýhodou bývá, že pro vysoce citlivé lidi je rozhodování o tom, zda zůstat v práci nebo jít dál, obzvláště náročné a vyčerpávající.
1. Sebereflexe a sebehodnocení – využít můžete zápisník s duší nebo autorské diáře
Věnujte si potřebný čas a vytvořte si deník, ve kterém se budete věnovat zapisování svých pocitů a myšlenek ohledně vašeho zaměstnání i budoucnosti. Zapisujte si, co vám dělá dobře, při čem vnímáte to potřebné naplnění a co vás naopak vyčerpává víc, než jste si mysleli.
Můžete k tomu využít zápisník s duší, který jsem tvořila pro lidičky se stejným naladěním. Je v něm spousta prostoru i motivačních myšlenek, které vám dodají to správné povzbuzení, které je tolik potřebné. Na zápisník se můžete podívat ZDE.
Se stejným účelem vytvářím každý rok své motivační diáře, které se snažím víc a víc vymazlovat.
V diáři na rok 2025, který vyjde na konci srpna, najdete ty správné otázky a sebe-terapeutická cvičení, která jsem pro vás připravila, abyste se mohli lépe poznat a ujasnit si v sobě některá témata. A vlastně to tvořím i pro sebe, protože vše, co tvořím, tvořím tak, jako by to bylo pro mě. 🙂
Diáře najdete od konce srpna 2024 ZDE na mém eshopu eshop.andelske-obrazy.cz nebo v našem obchůdku a galerii v Humpolci.
2. Meditace a vizualizace
Díky jednoduchým meditacím a vizualizacím se můžete napojit na své nitro a lépe tak nahlédnout na otázky, které řešíte.
Meditace na uvědomění si pocitů
Najděte si klidné místo a pohodlně se usaďte. Zavřete oči a ruce si položte na hrudník, podpoříte tím to procítění. Nejdřív se zaměřte na dech a zkuste prodýchat celé tělo. Je normální, že vám budou lítat myšlenky sem a tam. Nevyčítejte si to, nechte to proudit a vracejte se ke svému dechu.
Pokud vám to pomůže, můžete se u toho lehce hýbat, někdy to uleví všem těm myšlenkám, které nás přepadají, když jsme až moc v klidu.
Zkuste si procítit, jak se cítíte fyzicky. Kde na těle je napětí, stažení, tíha, tlak… Zaměřte se na dané místo a zkuste si vědomě „poručit“, abyste ho s každým výdechem povolili.
Pak se zaměřte na své emoce – jaké pocity vnímáte, když přemýšlíte nad svou aktuální prací? Nehodnoťte je, jen je sledujte. Můžete je říct klidně nahlas.
Můžete cítit stres, radost, únavu, nadšení nebo cokoliv dalšího. Všechny ty emoce sledujte a prodýchejte. Představte si sami sebe ve vaší aktuální práci a vnímejte, jaké emoce, pocity a myšlenky vám tam chodí. Jak se cítíte?
Pak se pomalu vraťte ke svému dechu, prociťte si tělo a až budete připraveni, otevřete oči.
Po ukončení meditace si vezměte zápisník a zapište si své pocity, myšlenky, strachy, uvědomění a tak dále. Co jste cítili? Co vás napadlo? Co jste si uvědomili? Co vám to říká o vaší současné práci?
Tato meditace vám může pomoct zklidnit mysl a naladit ji na ty otázky, které si v sobě potřebujete ujasnit, abyste získali jasnější pohled na to, co pro vás vaše práce znamená a jaké kroky byste měli podniknout dále.
Držím palce. 🙂
3. Sepište si seznam priorit
Vezměte si zápisník a napište si seznam věcí, které jsou pro vás v zaměstnání i životě důležité. A opravdu pomůže, když vezmete tužku do ruky, půjde to jinak, než když nad tím budete přemýšlet jen v hlavě. 🙂
Sepište si seznam priorit a porovnejte to s tím, jak to máte v aktuálním zaměstnání. Jak moc to odpovídá vašim představám a potřebám?
K seznamu priorit vám mohou pomoct karty Uvědomění, kde najdete 52 důležitých myšlenek, které by si vysoce citliví lidé měli pokládat a uvědomovat, aby tak uhasili žízeň po silných prožitcích.
Jak na to?
Vytáhněte si kartu a zamyslete se nad tím, jak by se její myšlenka dala aplikovat na váš současný stav. Pokud je tam karta, která řeší správné nastavení hranic, zamyslete se, jak nastavujete hranice ve své práci, zda už je to nepřesahuje a nebere vám to potřebnou sílu. Když tam bude karta, která nás nabádá k sebelásce, popřemejšlejte nad tím, jestli vás to v práci naplňuje a do jaké míry. 🙂
Moje milované karty Uvědomění najdete ZDE.
4. Konzultace nebo třeba psychoterapie
Nebojte se vyhledat někoho, komu věříte, kdo vám je sympatický nebo vás něčím inspiruje a zkuste si domluvit třeba jen jedno sezení. Za zkoušku nic nedáte a může vám to otevřít obzory, které byste sami hledali mnohem déle. Není to znak slabosti, naopak to ukazuje na vaši vyzrálost a touhu se posouvat i poznávat. 🙂
Já miluju psychoterapii, kterou jako terapeut sama podstupuji, abych se díky tomu posouvala dál, vzdělávala se pomocí toho, poznávala své hodnoty a měla někoho, kdo mi dá odosobněný pohled.
Nebojte se zkoušet a hledat, protože je normální, že vám někdo nesedne, hlavně to prosím nevzdávejte. Navíc je na internetu spousta online stránek, které vám nabídnou spoustu terapeutů, terapeutických směrů i přístupů, což je podle mě skvělý, že vám to výrazně ulehčí hledání.
Já jsem předtím měla psychoterapeuta, se kterým jsem si vůbec nerozuměla, měla jsem pocit, že mě nechápe, že mi nerozumí. I to je důležité a odrazí se to na vašem celkovém pocitu ze sezení. Myslela jsem si, že to takhle chodí všude, ale nevzdala jsem to a hledala dál, až jsem objevila paní, která mi neskutečně sedla. Je normální, že vám někdo sedne a někdo ne, tak se nebojte si vyhledat někoho, s kým to bude to pravé. 🙂
Já terapie aktuálně nedělám v takové míře a mám plno na několik týdnů dopředu, nemám na to prostor a vím, že je důležité pravidelné sezení, které svým klientům kvůli své vytíženosti dopřát nemohu, proto jim zároveň doporučuji, aby si našli i někoho na delší dobu a pravidelná sezení.
PS: Jde to i online a to je skvělé, protože nestrávíte tolik času cestováním, jste v pohodlí domova, máte svůj bezpečný prostor, nemusíte řešit čas, stresující dopravu a parkování. A prostě je to tak nějak fajnovější. 🙂
5. Procházky jsou láska
Když už nemůžeš, jdi na procházku. Když nevíš, jdi na procházku.
Když jsi zahlcená, jdi na procházku.Když máš splín, jdi na procházku.
Proč?
Protože na vysoce citlivé lidi má procházka v přírodě velice pozitivní vliv. Příroda totiž snižuje hladinu stresových hormonů, kterých jsou vysoce citliví lidé často plní.
Procházka uvolní napětí a stres. Chůze sama o sobě totiž stimuluje produkci endorfinů a zlepšuje díky tomu dobrou náladu. Příroda navíc nabízí jemnou stimulaci, která je pro vysoce citlivé lidi mnohem příjemnější než rušné městské prostředí.
Pobyt v přírodě propojuje vysoce citlivé lidi se sebou samými a když jdete ven s někým blízkým, posilujete tak i vztahy a navíc se nabízí bezpečné a klidné prostředí pro rozhovor.
S manželem oba milujeme společné procházky, vždy toho na nich probereme tolik. Když máme hodně stresu, starostí nebo náročných projektů, vždy si najdeme hodinku a utečeme do lesa. Probereme tam, co potřebujeme, ujdeme pár kilometrů a hezky se nám při tom přemýšlí.
Když jsou dny, kdy už jsem úplně vyšťavená, protivná, nevrlá a moje sociální baterka už volá SOS, tak mě Daví „sebere“, naloží do auta a odveze do lesa, protože ví, jak moc tam načerpám novou sílu. Snažím se dočerpávat na každém kroku, a tak jdu chvíli bosa, sleduju koruny stromů, hladím si heboučký mech nebo si máchám nohy v potoce. A jenom čerpám a jsem. A je mi krásně.
Věřte mi, to je to, co všichni tak moc potřebujeme. 🙂
Děkuji za vaše sdílení a zmínku
Pokud vám články pomáhají, dotýkají se vás a inspirují, budu moc ráda za vaše sdílení a šíření dál – ať už to pošlete podobně naladěné kamarádce nebo to zasdílíte na svém profilu.
Vaše pomoc mi dává pomáhá a dává smysl v tom pokračovat dál.
Moc si toho vážím a děkuju, že tady mám stejně naladěné lidičky. Společně to dáme! 🙂
Vaše Míša
